BÁRA KODETOVÁ – MŮJ OTEC A JÁ
„Kavárenský povaleč s vidlemi“

Barbora Kodetová připravila pro své fanoušky a posluchače výjimečný večer. Večer plný krásných písní, radosti, vzpomínek na rodinu, ale nejen ji… „Kromě rodiny bych ráda zavzpomínala na velké osobnosti českého divadla, vyznala se ze své lásky k písním a hudbě. Tak, jak mě to naučil můj táta, který miloval hudbu od klasiky, přes všechny dostupné kvalitní žánry, až po Ivana Mládka, Barbru Streisand, podle které jsme pojmenována, a mnoho dalších zpěváků.“

Recitál je možné interpretovat pouze s klavírem, nebo s malou kapelou (klavír, basa, akordeon). Případně je možné přizvat ke spolupráci i M. Nostitz Quartet. Pro nejmenší lokace možno též uskutečnit vystoupení s halfplaybackem.

 

PROČ JISTOTU SVOU ZTRÁCÍM muzikál Sunset Boulevard

WHERE IS IT WRITTEN Yentl 

PAPA Yentl

MAYBE THIS TIME Liza Minelli, Cabaret

VANA PLNÁ FIALEK, POTMĚŠILÝ HOST… Petr Hapka, Michal Horáček

ROZVOD Petr Hapka Zdeněk Rytíř

ČEREŠNĚ Jaroslav Filip, Milan Lasica

MAESTRO TANGO Leo Ferré, Pavel Kopta

NON, JE NE REGRETTE RIEN, MON DIE Edith Piaf a další

Dle možností dané lokace bude vystoupení doplněno o dobové fotografie a hlasové ukázky z dětství Barbory Kodetové.

„Krásný den v neexistujícím čase. Všude jsou rozkvetlé stromy. Včely bzučí. Vítr si pohrává s nově napučeným listím. Vůně jara je všudy přítomná. Kéž by to viděla má holčička. Kéž by vnímala tu krásu probouzejícího se světa kolem. Cítila vánek ve vlasech, když běžíš loukou k chalupě. Vnímala, jak ji obklopuje les a uzavírá její myšlenky do fantazijního světa indiánů, Pipi punčochy, lovců mamutů, dvou divochů a všech příběhů Věry Plívové Šimkové.
První vzpomínku ze svého dětství vnímám jen jako-by z dálky. Vystupuje před mýma očima jasně, ovšem jakoby z filmu Markéta Lazarová…černobílá vzpomínka v mlze. Táta na koni. Táta…ten krásný muž. Špinavé blond vlasy, vypracované tělo, samý sval. Až šlachovitá postava. Asi někde byla i máma. Určitě měla strach. Ona sama nikdy na koni nejela. Možná jsme jezdili často, ale to už netuším. Vidím jen ten jeden okamžik. Táta mě bere před sebe na našeho koně. Velká téměř slepá kobylka jménem Taceta mou mámu děsí, ale mě ne. Mám jí ráda a jsem tak šťastná, že můžu sedět na jejím hřbetě před tátou, a jet. Zpomalený film se mi vrací a vrací stále a znova. Vidím cestu pod kopyty koně, vidím les míhající se kolem mých očí. Možná jsme jen šli, možná klusali, možná to táta vzal cvalem. Bylo by to možné. Táta se s tím nemazlil. S ničím ve svém životě se nemazlil. Možná jen se slovy her, které zkoušel. Byli mi tři roky. Možná i méně.“
(Ukázka z připravované knihy vzpomínek Bára Kodetové)

Pin It on Pinterest

Share This